Sušická radnice 1

Střípky z historie sušické radnice 1

Od první třetiny 14. století bylo město Sušice spravováno městskou radou, která byla složena z konšelů, purkmistra a jednoho městského písaře. Konšelů bylo zpravidla 12 a ve funkci purkmistra se střídali po měsíci. Purkmistr míval po dobu svého funkčního období na starost městskou pečetˇ a ve starších dobách mu při její ztrátě šlo o hrdlo. Tak jako v jiných městech i zde se o správu města dělil s městskou radou královský rychtář, jehož úřad byl až do roku 1402 dědičný. Rychtář byl vlastně zástupcem krále ve městě pro věci soudní a pro vybírání různých daní a poplatků. Městská rada, skládající se ze zástupců měšťanů, vznikla jako výsledek snahy po vlastní samosprávě, jako výsledek snahy po vytvoření instituce, která by vyšla z činnosti města a ne panovníka a která by vykonávala správu v zájmu měšťanstva a hájila zároveň jeho zájmy proti králi.

Výrazem určitého stupně emancipace městské rady na panovníkovi a jeho přímém zástupci - rychtářovi byla ve středověkých Čechách i stavba radnice - rathausu. Panovník povolení k výstavbě radnice poskytoval obcím postupně a zpravidla za tučné odstupné. Můžeme říci, že v poměrně nezámožné a do jisté míry i nevýznamné Sušici lze existenci radnice předpokládat až v době pohusitské.

Roku 1464 postihl město požár tak rozsáhlý, že na znovuzřízení veřejných budov městu přispěla i řada okolních vsí a dvorů. Byla postavena například nová kostelní věž, vybudován nový pranýř, znovuzřízena předměstská brána k Hrádku , opraveny zámky od bran a pořízeny nové zvony. Zároveň byl zakoupen i nový věžní orloj, který zhotovil jakýsi Ostrožník. Víc informací o tomto orloji se v městských knihách nedochovalo. Je to však první zmínka o městských hodinách v Sušici a můžeme jen předpokládat, že byly umístěny na věži tehdejší radnice. Tento "orloj" byl patrně zničen opět při některém dalším požáru města v letech 1544 - 1554. Potom již město nenechalo udělat orloj, ale pouze hodiny. Na nejstarším známém vyobrazení města Sušice z roku 1569 jsou zřetelné dvě věže. Je pravděpodobné, že jedna z nich patřila rathausu a že právě na ní snad byly městské hodiny umístěny.

Další zmínka o městských hodinách je až z roku 1660, kdy si na ně stěžoval kapucínský kvardián. Uváděl, že jsou velice pokažené a že se " nemůže s panem děkanem dohodnout na službách božích". V červnu roku 1660 přišel na děkanství hodinář z Třeboně a nabídl městu nové hodiny na prodej. Po jednání a smlouvání přislíbil hodinář, že hodiny dodá a na věž zasadí za 125 kop a sud piva. Páni radní v čele s purkmistrem Gotfriedem Kubátem se usnesli : "poněvadž hodiny jsou již staré, opotřebované a dokonce porouchané, takže často se strhnou, čtvrti a hodiny bijí tak, že se tomu přespolní lidé vysmívají, povoluje se hodiny nové zakoupiti…" Dále bylo usneseno, že číslice budou namalovány červenou barvou, protože na zlato obec nemá peníze. Hodiny měly mít tabule s ručičkami na všech čtyřech stranách. Malíř však namaloval jen dva ciferníky - jeden směrem na rynk a druhý směrem k dolejší ( Pražské ) bráně. Z toho je jasné, že tyto hodiny byly již zcela jistě na věži radnice, která stála na náměstí.

Je těžké také určit, kde vlastně původní radnice přesně stávala a zda byla vždy ve stejných místech, jako je dnes. Na to existuje několik teorií. Jedna vychází z toho, že uprostřed náměstí býval blok několika domů a jedním z nich byla vždy radnice. Jiný názor předpokládá existenci staré radnici v místech domu čp. 7 na západní straně náměstí. Také budova, kde dnes sídlí muzeum, bývá v některých pramenech označována jako rathaus.

Pravděpodobně po požáru města v roce 1592, kdy město zcela vyhořelo, byla vhodná doba k výstavbě nové renesanční radnice, která by definitivně zaujala centrální místo uprostřed náměstí. I přes časté a ničivé požáry toto období bylo dobou největší prosperity města a tak koncem 16. století vystavěla obec uprostřed náměstí novou výstavnou radnici s věží, na jejíž výšku podle historika a bývalého ředitele muzea Vladimíra Holého prý skládali současní básníci oslavné básně. Tento slavný rathaus byl zničen, jak jinak, než opět požárem města v roce 1707.