Sušická radnice 0

Střípky z historie sušické radnice

Co by bylo středověké i současné město bez svého rathausu či radnice a co by byl rathaus i radnice bez svého purkmistra, rychtáře či starosty. Sušickou historií jich prošla celá řada. Někteří své nové postavení chápali jako opravdové poslání a službu veřejnosti a pracovali ve prospěch města a jeho obyvatel. Pro některé bylo toto postavení především otázkou společenské prestiže. Mnozí po sobě zanechali jen své jméno v městských knihách, ale po jiných zde zůstala stopa přetrvávající desítky let. Připomeňme si tedy alespoň některé z nich.

O rozkvět svého města se jako radní a později primas staral již v druhé polovině 16. století Mistr Adam Rozacín z Karlšperka. Pozornost věnoval sušické latinské škole, staral se o to, aby měla vždy nejlepší učitele a aby si udržela svou vysokou úroveň, díky níž patřila k nejlepším latinským školám v zemi. Za něho byla po požáru v roce 1592 postavena nová radnice na místě kde stojí dnešní radnice. Královským rychtářem v Sušici v letech 1640 - 1661 byl jeho syn Tomáš Felix Rozacín.. Za třicetileté války, když roku 1641 obsadili město Švédové a požadovali "výpalné" ve výši 6.000 zlatých, byl Tomáš Rozacín mezi těmi osobami, které byly až do zaplacení požadované částky drženi jako rukojmí. Je vidět že místo rychtáře v té době neznamenalo jen pohodlné a bezpečné úřadování, ale vyžadovalo i jistou osobní statečnost.

V letech 1844 - 1861 a 1873 - 1879 byl purkmistrem František Firbas, který se proslavil také jako vynikající pomolog. Byl členem četných odborných společností, například Fysiokratické společnosti v Praze či Výboru pro české ovocnické názvosloví. Za něho byl na Hořejším předměstí vystavěn "Salon", který se v té době stal společenským střediskem Sušice, kde se pořádaly nejrůznější národně laděné akce, zábavy a hrálo se zde divadlo. Úpravná pomologická zahrada, která se rozprostírala za Salonem, byla ojedinělým zjevem v celých jihozápadních Čechách.

V roce 1861 byl sušickým purkmistrem zvolen JUDr. Josef Ambrož Gabriel . Ve stejném roce se stal poslancem Zemského sněmu za okres Sušický a Kašperskohorský a v roce 1865 stal i starostou sušického okresu. Gabriel začal budovat cestu k modernímu městu, patřil k těm, kteří ukazovali svým celým životem na důležitost vzdělání a osvěty. Stal se příkladem výjimečného obětavce, jehož brzdí žabomyší třenice a opatrnost těch, kteří se bojí překročit svůj provinciální rozhled a oddalují pokrok ostatním občanům celého města. Do dějin Sušice ze zapsal řadou věcí - na radnici prosadil úřadování v českém jazyce a zavedl i české názvy sušických ulic, spoluzakládal české knihovny v Sušici i okolních obcích, podporoval české ochotnické divadlo. Postaral se o postavení první veřejné budovy ve městě - obecní školy kostela, vybudování městské kanalizace i nové cesty s kaštanovou alejí do Červených dvorců. Usiloval o zřízení nové nemocnice. Stal se také prvním kronikářem města - jeho rukopisná kronika obsahuje přehled sušických dějin od roku 790 do roku 1850 a městu věnoval v roce 1868 i svou monografii Královské město Sušice a jeho okolí, která je dodnes cenným zdrojem informací.

Za nejvýznamnějšího starostu Sušice je považován Jan Seitz. Do svého úřadu nastoupil v roce 1922 a do roku 1941, kdy byl zatčen gestapem, vytvořil ze Sušice moderní a prosperující město, město zeleně, letovisko, skutečnou bránu Šumavy. Výčet všech jeho zásluh by přesáhl zdaleka prostor tohoto článku. Jen pro příklad jmenujme některé z akcí realizovaných v jeho době - stavba více než 400 nových domů, rozvoj čtvrtí Benátky a Burýnky, stavba nové rozhledny na Svatoboru, stavba budov okresního a finančního úřadu, stavba vodojem a na svou dobu velkorysé řešení zásobování města pitnou vodou, zřízení automatické telefonní ústředny, sportovního a rekreačního areálu v Luhu, vybudování zemské líhně atd. Podporoval rozvoj místních základních, středních i učňovských škol, místního průmyslu i peněžních ústavů. Dokázal, že všechny místní podniky, obchodníci a instituce se na vzhledu a rozvoji města aktivně podílely. Kromě jeho díla, které přetrvalo do dnešní doby, zůstal nám i jeho odkaz: " Obce se svými starosty v čele musí převzíti historický úkol býti nositeli umění, kultury, lásky k domovině a jejímu lidu za … mizející rodovou šlechtu, aby tak tvořili novou šlechtu lidství a ducha."