Počátkem května roku 2005 navštívil naši pobočku Muzea Šumavy v Kašperských Horách Dr. Ing. Bruno Schreiber ze Švýcarska. Zajímala ho naše expozice věnovaná šumavskému sklářství a
záhy se zkontaktoval také s naší kurátorkou sklářské sbírky, která se již více než dvacet let specializuje na dějiny šumavského sklářství, a od ní získal podrobnější informace o našich sklářských fondech, o historii jejich vzniku, profilu sbírek atd. Zaujaly ho také nejen naše další záměry na jejich využití z hlediska odborného i badatelského, ale i plány muzea na rozšíření sklářské expozice a na případné vybudování specializovaného studijního a badatelského "centra šumavského sklářství ". Při dalších setkáních jsme se dozvěděli, že Bruno Schreiber také již několik let sbírá sklo a že svým způsobem hledá možnost, jak by mohl svou sbírku zpřístupnit veřejnosti. Vzhledem k tomu, že ho velice zaujala nejen naše sbírka, expozice skla ve všech pobočkách Muzea Šumavy, ale i plány muzea na její další rozšíření a že byl velice příjemně překvapen vstřícným jednáním a přístupem zaměstnanců a spolupracovníků muzea,vyslovil nápad, že by za určitých podmínek daroval svou sbírku skla právě našemu muzeu.
Dr. Ing. Bruno Schreiber se narodil v roce 1930 v České Lípě, ve středu historické oblasti severočeského sklářského průmyslu. Před druhou světovou válkou však musela jeho rodina
opustit pohraničí a usadila se v Polabí v blízkosti Kolína nad Labem. Jako dítě prošel i koncentračním táborem v Terezíně. Po válce studoval v Praze, nejprve na gymnáziu v Dejvicích,
později na pražské Vysoké škole chemicko-technologické. Promoval u prof. O. Wichterleho v oboru polymerní chemie a doktorát získal na Slovenské akademii věd v Bratislavě.
Zaměstnán byl nejdříve ve výrobě v Praze a Karviné. Později přešel do výzkumu, kde se mu podařilo vyvinout první československé polyesterové a epoxidové lisovací hmoty. V oboru
výroby a výzkumu umělých hmot působil celý život, i poté,kdy v roce 1968 přesídlil do Švýcarska. Až do svého odchodu do důchodu pracoval ve významném chemickém koncernu
v Basileji, kde byl vedoucím oddělení, které se zabývalo vývojem speciálních plastů. Patentoval řadu nových výrobků a má za sebou rozsáhlou přednáškovou a publikační činnost. Jeho
profese bezesporu ovlivnila i jeho zájem o sklo,ale vyvolaly jej také vzpomínky z dětství, kdy slyšel o sklářích,o jejich těžkostech v době hospodářské krize i chorobách z povolání.
Sklo začal sbírat asi v roce 1980, zpočátku spíš namátkově a bez systému.Teprve po odchodu do důchodu postupně studoval odbornou literaturu, navštěvoval muzea a výstavy. Sklo
kupoval nejdříve u starožitníků, později převážně v aukcích ve Švýcarsku,Rakousku a Německu. Přitom se řídil nejen estetickými kritérii, ale jako chemika a technologa jej zajímal
i způsob výroby sklenic ve spojení s dobou jejich vzniku. Při vytváření sbírky se cíleně snažil do ní zařazovat takové exempláře, které měly reprezentovat nejrůznější sklářské techniky.
A i když ho původně přitahovalo hlavně období biedermeieru, zaměřil se později i na baroko a historismus.Čím byla jeho sbírka větší, tím více se zamýšlel nad tím, jaký bude její další osud. Uvědomoval si zodpovědnost, kterou jako vlastník takové starožitné sbírky má. Sklo je křehký materiál a při představě, kolika generacemi a kolika rukama jednotlivé kusy po dobu své existence
prošly, je vlastně zázrak, že v takovém stavu přežily do dnešní doby.Jenom díky milovníkům skla vděčíme za to,že se tato krása dodnes uchovala, ať už ji vlastnili z jakýchkoliv důvodů.
Bruno Schreiber věděl, že sbírka potřebuje odborný dohled, a navíc byl toho názoru, že by se měla vrátit tam, odkud její převážná část pochází - do Čech. Jednou z podmínek, kterou
měl, bylo i to, aby sbírka byla nadále uchována vcelku a aby byla přístupná veřejnosti ve stálé expozici. Nebyly to ani tak podmínky jako spíše přání, které bylo pro naše muzeum snadno
splnitelné.Vzájemné jednání probíhalo od samého počátku nekomplikovaně a vstřícně a i dnes po více než dvou letech se to zdá jako zázrak, jak krátká doba stačila k tomu, že se Bruno
Schreiber definitivně rozhodl nám svou sbírku darovat. Už počátkem listopadu roku 2005, tedy pouhého půl roku od jeho návštěvy u nás, jsme si cennou kolekci skla ze Švýcarska odvezli.
Součástí daru však bylo i několik dalších cenných předmětů, především unikátní podmalba na skle s vyobrazením vestálky podle obrazu slavné malířky Angeliky Kaufmannnové, mapa
Čech z roku 1755 nebo turecký koberec HEREKE. Další významnou část daru tvořil rozsáhlý soubor odborné literatury a aukčních katalogů,což mohou v budoucnu ocenit především
badatelé a historici, kteří se zabývají sklem.
Nová expozice byla slavnostně otevřena 1.května 2006 za velkého zájmu veřejnosti. Nikdo v té době však netušil, že překvapením není ani zdaleka konec. Bruno Schreiber totiž svou
sbírku rozšiřuje i nadále. K původní kolekci 154 kusů skla do dnešního dne přibylo dalších 52 předmětů kupovaných na aukcích s jasným cílem doplnit nikterá hluchá místa sbírky,
případně rozšířit již zastoupené techniky o další typy skel. Kromě toho daroval muzeu jakoby mimochodem hrací strojek z první poloviny 19.století a historické hodiny.Všechny předměty
jsou postupně instalovány ve stálé expozici společně s rozšiřující se sbírkou skla. I nadále také doplňuje odbornou literaturu a nové aukční katalogy. Spolupráce s Bruno Schreiberem
pokračuje a jeho přístup svědčí o jeho přesvědčení, že svou sbírku předal do dobrých rukou, a to je pro Muzeum Šumavy velké ocenění.
Když jsme na podzim roku 2005 sbírku skla ze Švýcarska odváželi, Bruno Schreiber nám nabízel i speciální vitrínu, v níž měl skla vystavena. Z mnoha praktických důvodů jsme museli
tuto nabídku odmítnout, a tak přemýšlel, co s ní. Při naší další návštěvě už byla tato vitrína opět plná, tentokrát nádherného starožitného porcelánu, o kterém Bruno Schreiber hovořil
stejně zasvěceně jako před tím o sklu, hudbě, výtvarném umění … Každé setkání s Bruno Schreiberem tak neznamená jen setkání s velkorysým a nezištným člověkem, ale také s člověkem velice vzdělaným, s člověkem, který druhé obohacuje nejen svými znalostmi, ale i svým optimismem, nadhledem a jemným humorem.